Co je to vlastně ta ergoterapie...?

Ergoterapie je rehabilitační obor, který usiluje o zachování, zlepšování a využívání schopností jedince s určitým vrozeným nebo získaným postižením (tělesným, duševním, aj.) s cílem dosáhnout nejvyšší možné úrovně soběstačnosti v osobním, společenském i pracovním životě. [3]

Jednoduše tedy...

zdravotnická, nelékařská profese (stejně jako např. fyzioterapie, adiktologie, klinická logopedie, aj.)

Kdo jsou klienti?

Kdokoliv (děti, dospělí, senioři), kdo má potíže se soběstačností z důvodu

  • onemocnění - např. cévní mozková příhoda, roztroušená skleróza, onkologické onemocnění, schizofrenie, atd.,
  • úrazu - např. automobilové nehody, pády ze schodů, zranění z vojenské mise, poškození mozku v důsledku otravy, atd.,
  • vývojové vady - např. dětská mozková obrna, Downův syndrom, chybějící část končetiny (vrozené dysmelie), atd.,
  • procesu stárnutí - např. demence, problémy se sebeobsluhou, zhoršený zrak, problémy s rovnováhou, atd.,
  • sociálního znevýhodnění - např. dlouhodobá nezaměstnanost, dlouhodobý pobyt ve vězení, atd.[2, 3, 6]

Jejímž cílem je...

...dopomoci klientovi/pacientovi v cestě k soběstačnosti – tedy k návratu do běžného života tak, aby se uměl sám o sebe postarat a nepotřeboval pomoc druhé osoby v

  • běžných denních činnostech
    (např. jedení, mytí, přesuny z vozíku na židli, přesuny do auta, nakupování, psaní mailů, atd.),
  • aktivitách volného času (např. rybaření, sport, hraní na hudební nástroj) [1, 3],
  • nebo v činnostech vhodných pro výkon profese (práce na PC, manuální práce, atd.) / u dětí: v aktivitách ovlivňujících jejich vývoj (např. hry)

Co tedy ergoterapeut vlastně dělá?

Provádí ergoterapeutické vyšetření [3] – testuje funkční stav klienta/pacienta, do tohoto testování je zahrnuto také orientační vyšetření kognitivních funkcí (jako je např. paměť, myšlení, pozornost, vnímání…), tyto složky hodnotí nejlépe v kontextu běžných denních činností, aktivit volného času a činností potřebných po výkon povolání - tj. zjišťuje, jaký dopad má jeho postižení na jeho běžný život

 

… Zjišťuje, kde je u klienta/pacienta problém, v jakém je rozsahu, o jakého člověka se jedná (jaké jsou jeho cíle, zájmy, profese, subjektivní pohledy na své potíže, jakou má motivaci, rodinné zázemí, atd.) a jaký má tento problém dopad na jeho život a sociální roli (co dříve mohl dělat a nyní nemůže, co by rád dělal, kde a jak velkou potřebuje asistenci, atd.)

 

 

Podílí se na rehabilitaci postižených funkcí [3] (ideálně) se zapojením do činností (běžné denní činnosti, aktivity volného času i pracovní činnosti)

 

...v tomto ohledu se sice (jak se někde uvádí) zaměřuje zejména na horní končetiny, horní polovinu těla a kognitivní funkce, ale neopomíjí ani ostatní části - je potřeba pohlížet na člověka jako na celek, neb vše souvisí se vším, a spolupracovat s dalšími odborníky z týmu (např. fyzioterapeut)

 

... Snaží se nejrůznějšími metodami postižené funkce zlepšit do co nejvyšší možné míry či je úplně obnovit. Od určité fáze (co nejdříve) rehabilitace prostřednictvím činností, s nimiž má klient/pacient určitou vazbu.

Některé běžné denní činnosti máme všichni stejné (např. jezení, mytí, přesuny, atd.), ovšem ty ostatní mohou být u každého člověka jiné (např. někteří muži nikdy nevařili a nechtějí). Dvojnásob to potom platí u aktivit volného času a činností potřebných pro výkon profese, protože každý máme jiné zájmy a zaměstnání. Z tohoto důvodu se činnosti na terapii přizpůsobují nejlépe (pokud je to možné) tomu, co by klient/pacient rád zlepšil, co před onemocněním/úrazem dělal a co by rád dělal nyní a v budoucnu).

 

...To, co se prostřednictvím činností může zlepšovat, může být například svalová síla, rozsahy pohybů (= např. jak moc ohne končetinu v lokti), jemná motorika (= drobné pohyby rukou, obratnost prstů, manipulace s pidi věcmi...), úchopy horní končetiny (jakékoliv - dlaní, dvěma prsty, třemi prsty...), stabilita trupu, spolupráce obou končetin, jakékoliv složky kognitivních funkcí (paměť, myšlení, pozornost...), komunikace, sociální dovednosti a mnoho dalších věcí... Pacientovi to navíc umožňuje intergovat získané schopnosti do běžného života, protože k čemu vlastně potřebujeme mít funkční končetiny, hlavu a tělo? K činnostem :)

 

Provádí s klientem/pacientem hodnocení a nácvik činností, které ho omezují v soběstačnosti, tento nácvik probíhá v reálných životních situacích (a je-li to možné, tak nejlépe i ve vlastním prostředí pacienta/klienta) [3]

 

...učí klienta/pacienta např: ve cvičné koupelně, jak se má přesunout z vozíku do vany a zpět, aniž by potřeboval dopomoc druhé osoby, ve cvičné kuchyňce si oškrábat brambory jednou horní končetinou a namíchat si bílek, ve cvičném (či nejlépe vlastním) autě kromě přesunutí z vozíku do auta a zpět i složení a vložení vozíku na zadní sedačky, v reálném supermarketu se orientovat v prostoru, zapamatovat si potřebné věci k nakoupení (popř. naučit se využívat pomůcky k zapamatování), komunikovat s prodavačkou, manipulovat s penězi a dobře zaplatit (např. u pacientů s potížemi s pamětí, komunikací, atd.)

 

…ono to vypadá jako nic, ale opravdu je to pro některé klienty/pacienty těžké. Zkuste si pro představu někdy doma třeba přivázat jednu horní končetinu k trupu a uvařit si večeři jen tou druhou nebo si navléknout ponožky, aniž byste se ohnuli v pase :)) Stojí to za to!

 

Doporučuje kompenzační pomůcky a učí klienty/pacienty a jejich členy tyto pomůcky využívat [3]

 

...Ergoterapeuti mají (nebo alespoň by měli mít :) ) v hlavě takový imaginární katalog dostupných pomůcek a poté, co od pacienta/klienta zjistí bariéry, doporučí mu vhodné pomůcky pro jejich odstranění v co nejvyšší možné míře. Pokud jsou tyto pomůcky dostupné v místě pracoviště, tak mu je může i přímo ukázat a naučit ho danou pomůcku používat. Nejedná se pouze o pomůcky typu vozík, hůl, které všichni známe, ale i o "drobné"(ale velice potřebné) pomůcky, o kterých půlka světa nemá ani tušení, např. navlékač ponožek, zapínač knoflíků, podprsenek, samootvírací nůžky, atd. Dále pak např. u výběru vozíku měří šířku, hloubku sedu, atd. a doporučuje případné doplňky, aby byl mechanický/elektrický vozík dělaný přesně na míru k potřebám pacienta/klienta.

 

....Když koupíte malé boty, které vás tlačí na palci, dřou v patě, tak je jdete vyměnit za větší, protože se v nich nedá vydržet. Ovšem když si klient/pacient pořídí vozík, který mu je malý, dře ho na bocích, pod stehnem, tak má smůlu, protože už neexistuje možnost, že si zavolá do prodejny a řekne: „Ten vozík mě tady a tady hrozně tlačí, nedá se v něm sedět, natož s ním jezdit, potřeboval bych ho vyměnit za jiný – trochu větší, širší a s delšími stupačkami.“

A teď v něm bude muset sedět každý celý den... rok, dva roky, pět let.

 

Proto je velmi důležité, aby byl klient/pacient dobře změřen ergoterapeutem, který ví „co a jak“ a dokáže po rozhovoru s klientem/pacientem „navrhnout“ vozík tak, aby mu přesně padl, vyhovoval jeho životnímu stylu a podmínkám, ve kterých žije.

 

 

Provádí ergodiagnostické vyšetření (ve spolupráci s dalšími odborníky - např. fyzioterapeut, psycholog, sociální pracovník, speciální pedagog, atd.) a podílí se na předpracovní rehabilitaci [3]

 

...zjišťuje, kde je u pacienta/klienta problém, který může mít nebo má dopad na jeho původní zaměstnání, jakého je rozsahu a o jakého člověka se jedná (vzdělání, kurzy, původní profese, představy o práci, výdaje, atd.), testuje a trénuje dovednosti potřebné pro výkon určitého zaměstnání, ať už stávajícího, či nového (pozornost, schopnost učení, fyzická kondice, manuální zručnost, provádění modelových činností)

Kde všude může ergoterapeut pracovat?

  • zdravotnická zařízení (ambulantní i lůžková) - např. neurologické oddělení, JIP, rehabilitační oddělení, geriatrické oddělení, pediatrické oddělení, psychiatrické oddělení, atd.
  • rehabilitační ústavy, rehabilitační centra, léčebny pro dlouhodobě nemocné
  • sociální zařízení - např. domovy a penziony pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním znevýhodněním
  • denní stacionáře - např. pro osoby s duševním onemocněním, pro osoby se zdravotním postižením nebo pro seniory
  • speciální školy pro děti se specifickými potřebami
  • služby domácí péče, rané péče, osobní asistence, aj.
  • zařízení zabývající se předpracovní a pracovní rehabilitací, chráněným zaměstnáním
  • vzdělávací instituce - VŠ, aj. (příprava studentů ergoterapie) [1, 3, 4]
  • v cizině i např. věznice [5] (u nás zatím příliš ne)

 

Seznam pracovišť v ČR, kde působí ergoterapeuté, lze najít na webu České asociace ergoterapeutů: odkaz zde

 

 

Co vše lze najít v ergoterapeutické místnosti a s čím se během studia (možná) setkáte?

 

 

Další zajímavosti...

 

Jak vypadá "běžný den" ergoterapeutů a studentů oboru ergoterapie v USA? (v angličtině)

... to se můžete dočíst v blogu americké ergoterapeutky u dětí, která shromáždila popisy "běžných dnů" ergoterapeutů z různých oblastí (psychiatrie, pediatrie, JIP, školství, atd.) a studentů oboru ergoterapie.

 

(upozornění: běžný den terapeutů v USA se nemusí shodovat s běžným dnem v České republice, na české verzi se pracuje)

 

 

Poznámka webmastera: 

Tyto stránky mají za cíl podat základní informace o ergoterapii a možnostech studia tohoto oboru v trochu jiné podobě, než v jaké jsou prezentovány na různých webech o ergoterapii, proto tu je ergoterapie pojata trochu jinak a je tu poměrně dost fotek. Ne každému tento styl vyhovuje. Pokud patříte k těmto osobám nebo byste se rádi dozvěděli podrobnější informace, doporučuji se spíše podívat např. na www.ergoterapie.cz (rubrika Pro pacienty, klienty a rodinné příslušníky), https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergoterapie, na stránky jednotlivých fakult... nebo na knižní publikace, např.: Ergoterapie (Jelínková, Krivošíková, et al.) - odkaz zde, Úvod do ergoterapie (Krivošíková) - odkaz zde, popř. zkusit zabrouzdat i do cizích zdrojů: termín ergoterapie v AJ: „occupational therapy“.

 

Pokud narazíte (ať už jako odborník, student, nebo laik) na nějaký nesmysl, chybné či nepřesné tvrzení, budu ráda, když mi dáte vědět – každou připomínkou se budu zabývat. Díky!

 

 

 

Seznam použitých zdrojů:

 

  1. KRIVOŠÍKOVÁ, Mária. Úvod do ergoterapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 364 s. ISBN 978-80-247-2699-1.
  2. JELÍNKOVÁ, Jana, Mária KRIVOŠÍKOVÁ a Ludmila ŠAJTAROVÁ. Ergoterapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 270 s. ISBN 978-80-7367-583-7.
  3. Co je ergoterapie. Česká asociace ergoterapeutů [online]. 2008, 17. 11. 2015 [cit. 2015-12-1]. Dostupné z: http://ergoterapie.cz/Page.aspx?PageHierarchyID=38&PageIndex=1&PageID=1&node=30&ParentPageID=38
  4. ŠVESTKOVÁ, Olga a Kateřina SVĚCENÁ. Ergoterapie: skripta pro studenty bakalářského oboru Ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, 2013, 199 s. ISBN 978-80-260-4101-6.
  5. CAOT [Canadian Association of Occupational Therapists]. Occupational Therapy and Criminal Justice [online]. 2015 [cit. 2016-1-2]. Dostupné z: http://www.caot.ca/otmonth/OT_CJ.pdf
  6. PFEIFFER, Jan. Neurologie v rehabilitaci: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 351 s. ISBN 978-80-247-1135-5.

 

S poděkováním za propůjčení fotek na dobu určitou:

  1. KU Medical Center - Occupational Therapy Education (http://www.kumc.edu/Images/shp/occupational%20therapy/03120421-SH1.jpg)
  2. Magee Rehabilitation (http://blog.mageerehab.org/wp-content/uploads/2013/05/082-11-600x250.jpg)

 

 

 

 

 

Copyright © 2017  Kateřina Holubová  l  All Rights Reserved